Stop církevním restitucím z vůle lidu!
V současnosti u nás můžeme identifikovat dvě poměrně ostře vyhraněné názorové skupiny. Jedna restituce podporuje, druhá je zamítá. Zřídkakomu je toto téma lhostejné.
Rozhodně však neplatí, že zastánci restitucí jsou výhradně členy církví, kterých se restituce týkají, zatímco rovněž neplatí, že odpůrci restitucí jsou pouze mimo církve.
Argumenty odpůrců restitucí jsou převážně tyto:
- Před rokem 1948 církve žádný (nebo alespoň ne ten dnes navracený) majetek neměly ve vlastnictví, není tedy co vracet
- Pochybné či nemravné nabytí majetku církvemi, případně nemravnost samotného držení majetku církvemi s ohledem na Ježíšovo učení
- Podvodné nebo neprůhledné stanovení rozsahu restitucí a výše náhrad za nevracený majetek
- Navracený majetek bude zneužit několika málo vysoce postavenými lidmi v církvi
- Navracený majetek bude převeden do vlastnictví státu Vatikán
- Navracením majetku církvím se výrazně sníží životní úroveň v zemi, nevěřící budou sponzorovat věřící
- Pokud by vůbec měl nějaký majetek být navracen, pak nikoli za současné špatné hospodářské situace
- Navracený majetek bude využit k násilné rekatolizaci
Oproti tomu argumenty z opačné strany:
- Co bylo ukradeno, musí být vráceno
- Církve se o daný majetek budou starat lépe než stát
- Církve potřebují po odluce od státu prostředky na provoz
- Ať si církve žijí ze svého navráceného a stát jim nadále již nepřispívá
- Církve budou moci investovat do charity
- Navracený majetek bude jen částí toho, co bylo církvím odebráno
Není účelem tohoto článku se zabývat hledáním pravd v argumentaci a označováním polopravd a lží. To by totiž kvůli rozsahu sporných otázek a úplnosti odpovědí vyžadovalo poměrně tlustou publikaci zpracovanou týmem odborníků.
Zkusme se raději zaměřit na doprovodné jevy a zjištění, které lze poměrně objektivně indikovat bez hlubšího vhledu do problematiky:
- Roste nevraživost vůči církvím, a to velmi výrazně. Přitom ani před otevřením společenské diskuse o církevních restitucích si církve v této společnosti nestály příliš dobře, zvláště ve srovnání s jinými zeměmi (a to i při opomenutí extrémů, jako je Polsko). Dnes už však není výjimkou slyšet, že církev je zločineckou organizací, parazitem na společnosti, nebo že vysoký církevní představitel je zlodějem apod.
- Historické povědomí je velmi slabé, protože rozporuplné. Ani obhájci, ani odpůrci restitucí se totiž sami mezi sebou neshodnou ve výkladu dějin. A to jak obecných, tak církevních, kde se např. lidé z církví značně liší v pohledu na rozsah a metody inkvizice. Odpůrci restitucí naopak často poukazují na to, že to byly právě inkvizice, rekatolizace a placení desátků, skrze něž církev (zde zejména katolická) získala svůj majetek, zatímco jiní z této skupiny tvrdí, že církev nikdy žádný majetek nevlastnila.
- Politické strany či osobnosti často využívají tématu restitucí k získání popularity, a to i za cenu růstu intenzity názorového střetu ve společnosti.
- Před schválením restitučního zákona chyběla jakákoli vysvětlovací kampaň (alespoň ze strany církví) a ani dnes není zřejmá představa (mnohé nezainteresované obhájce restitucí nevyjímaje), k čemu se restituovaný majetek bude využívat.
- Namísto skutečného dialogu mezi oběma skupinami lze vidět spíše vzájemné osočování. Namísto věcné diskuse padají trestní oznámení.
- Vyskytují se zvláštní fámy, tedy neověřitelná tvrzení, jako například nejznámnější údajné prohlášení kardinála Tomáška před Československým federálním shromážděním, že po uplatnění tzv. výčtového zákona již církev žádný další majetek nebude požadovat.
- Je zcela zřejmá všeobecná neznalost aktivit církví v našich zemích a struktury nákladů spojených s jejich provozem.
Zkusme teď opomenout, v jaké fázi se realizace restitucí nachází, a to s ohledem na možné námitky, že následující úvahy jsou již zbytečné. S vědomím výše napsaného budu citovat dnes již nežijícího duchovního, vzdělaného františkána Bonaventuru Bouše, který podává jakýsi třetí, nad jakoukoli sekulární problematiku povýšený pohled na otázku církevních restitucí:
„Základním problémem ani není, že to lidi pohoršuje, základním problémem je, že je to proti evangeliu našeho Pána, ukřižovaného Ježíše, který neměl, kde by hlavu složil. Vždyť i Pavlova misie se mohla 'úspěšně rozvíjet' jen a jen z přebohaté milosti Ducha, který byl tomuto slabému člověku dán. Pavel sloužil církvím bez jakéhokoli nároku, živil se prací vlastních rukou. Navíc sebevědomé vymáhání ztraceného majetku pod heslem: co bylo ukradeno, musí se vrátit, je naprosto proti Ježíšovu výroku z Lk 6,30: Od toho, kdo bere tvé věci, nežádej zpět.“
Bouše tedy připouští, že z hlediska práva a obecné morálky mohou být restituce oprávněné, ale ve výsledku je mu to upřímně řečeno jedno. Avšak ani samotný postoj většiny pro něj není směrodatný. S ohledem na jeho postoj víry jej však nelze obvinit z jisté bezohlednosti nad osudem církevních aktivit charakteru veřejně prospěšného. Tedy otázky, která se v rámci veřejné diskuse, nebo lépe řečeno hádky na téma církevní restituce, objevuje skutečně jen zřídka: Jak by měly být financovány aktivity církve poté, co dojde k odluce církví od státu a církve tedy přestanou být státem dotovány?
Tato otázka totiž bývá často redukována na pouhou záležitost platů duchovních, kteří by měli být podle většinového mínění placeni věřícími. Jenže s církvemi je spojena také významná činnost na poli sociálním a na poli péče o kulturní památky (církve jsou totiž největšími vlastníky staveb a předmětů, které stát z vlastní vůle prohlásil kulturními památkami této země). Avšak starost o obojí je ponechána více či méně na vlastníkovi pouze za dotačního přispění státu. Toto téma, které se jistě týká celé společnosti bez ohledu na církevní restituce, je díky sporu o nárok církví na majetky silně pomíjeno.
Restituce samozřejmě na nastolenou otázku možné řešení nabízejí, ale jsou i ve světle argumentačního pohledu Bouše pro křesťana ospravedlnitelné? A do jaké míry má vlastně smysl uvažovat o oprávněnosti restitucí z hlediska práva a do jaké míry má být brán v úvahu názor většiny? Na druhou stranu, nemá být poctivě hledána alternativa, jak zajistit zdroje na uvedené aktivity církví, pokud by se restituce neprováděly? Případně: stojí ještě tato společnost o takové aktivity?
Ondřej Kolář
Smečky
Byly jednou dvě smečky nespecifikovaného živočišného druhu. Ta jedna žila v hojnosti a stabilitě. Ta druhá byla napůl rozvrácená a hladová.
Ondřej Kolář
Lidé, bojme se!
Ne uprchlíků, ne Ruska, ne Ukrajiny, ne USA, ne EU, ne sucha či povodní. Ne levice, ne pravice, ne inflace, ne nezaměstnanosti. Bojme se především sami sebe.
Ondřej Kolář
Islám je zástupný problém
Je to skutečně islám, co nás nejvíc ohrožuje? Podíváme-li se do historie, během níž islám existoval v našem sousedství, zjistíme, že to především byly "naše" války či ideologie, které nás nejvíce drtily.
Ondřej Kolář
Dynamický Zeman
Miloš Zeman je přední politik této země. Jako málokterý jiný se zapsal a ještě jistě zapíše do paměti mnohých.
Ondřej Kolář
Imigrace
Namísto nářků nad imigrací, namísto velmi krátkozrakých návrhů na řešení se raději snažme pochopit problém v širším kontextu.
Ondřej Kolář
Peroutka versus Zeman
Zkusme si porovnat tyto dvě osobnosti: Miloš Zeman a Ferdinand Peroutka
Ondřej Kolář
Vítězný únor Josefa Toufara
Je to právě jméno Josefa Toufara, které přes všechnu zrůdnost může dát 25. únoru punc vítězství. Byť z něj může mrazit v zádech. Vítězství osobní statečnosti a pravdivosti nad lží a terorem. Vítězství o to cennější, že cílem celé Toufarovy kalvárie měl být pravý opak - dehonestace a zapomnění.
Ondřej Kolář
Islámský stát jako podobenství
Zkusme se na fenomén, se kterým jsme konfrontováni dnes a denně, podívat trochu jinýma očima. Jako na symptom, který nám může evokovat naše vlastní selhání, respektive selhání naší kultury.
Ondřej Kolář
Chronická otázka "Bylo za socialismu lépe?"
Připadá mi, jako by stále větší počet lidí potřeboval srovnávat minulost a současnost. Proč ne. Pak mi ale dovolte též položit otázku: Proč člen deseti procent ekonomicky nejvyspěleší populace světa srovnává minulost a současnost pouze podle ekonomického hlediska?
Ondřej Kolář
Ztratil se Kim
Již několik týdnů svět marně očekává, kdy se na veřejnosti objeví nejmoudřejší, nejmocnější, nejkrásnější, nejpovolanější z povolaných, nejpokrokovější z pokrokových, nejproletářštější z proletářů, velký vůdce, velký soudruh Kim Čong Un.
Ondřej Kolář
Skutečná příčina smrti Ivety Bartošové
Aneb zajímavá fakta, o nichž se nikdy nepsalo, ale psát by se mělo... -------------------------------------
Ondřej Kolář
Duka Verešovi, Streitovi a dalším
Pozdě, ale přece. Tak by se dalo charakterizovat prohlášení pražského arcibiskupa, kardinála Dominika Duky, které včera zveřejnil na svém webu.
Ondřej Kolář
Krátké zamyšlení nad církevními restitucemi
K čemu je církvím majetek, když Ježíš kázal proti jeho hromadění? Proč zrovna v době krize bychom měli takto nehorázně obdarovávat církve?
Ondřej Kolář
Národní naivita
Stále častěji slýchám názory, jak je pro nás nevýhodné členství v Evropské unii a že by bylo lepší z EU vystoupit. Tyto názory jsou však podle mne velmi krátkozraké.
Ondřej Kolář
Upřímná modlitba
Pane Bože dej, abych se už konečně měl lépe! Vždyť přece já, který v Tebe věřím a chodím pravidelně do kostela, modlím se denně růženec a sleduji křesťanské pořady, si jistě zasloužím lepší dům, větší auto a vyšší plat!
Ondřej Kolář
Duch nad propastí
Smršť článků na téma církevních restitucí, která zaplavila blog na idnes, lze ve velké většině charakterizovat slovy: Piš zostra to, co lidé chtějí slyšet, a bude ti karmováno. Že překrucuješ pravdu? Že si upravuješ historii k obrazu svému? Koho to zajímá? Účel světí prostředky.
Ondřej Kolář
+ VH
Pro mne je Václav Havel vzorovým příkladem člověka, který se nebál říkat pravdu a řídit se vlastním svědomím, aniž by se omezoval otázkami, jak budou reagovat ostatní. Měl dar mluvit a uvažovat filosofickým i uměleckým jazykem, měl dar oslovovat přemýšlivé lidi po celém světě. Jistě se také mýlil, ale byl schopen si své omyly připustit, neustále sám o sobě pochyboval. Shodou okolností se díky svým postojům stal bez vlastní iniciativy nejprve vězněm, pak prezidentem a nakonec mnohými opovrhovaným starcem. Pořád to byl ale stejný Václav Havel, jenž se sám sobě nezpronevěřil, jenž se stále choval jako obyčejný, čestný, vstřícný a slušný člověk. Proto měl můj respekt i ve chvílích, kdy jsem s jeho názory nesouhlasil.
Ondřej Kolář
Výměna
Telefonní rozhovor. ----------------------------------------------------------------------------------------
Ondřej Kolář
Jak zrušit konec světa
Nastane 21. 12. 2012 konec světa, jak to někteří vyvozují z interpretací mayského kalendáře? Nabízím recept jak mu zabránit.
Ondřej Kolář
Chemtrails - nevyvratitelná ptákovina
Letecká doprava houstne a kondenzační stopy po letadlech nám zaplňují oblohu. A tak kohosi napadlo, že by ty čáry za letadly nemusely být kondenzačními stopami, protože ty přece musí zmizet, ale když jsou čáry na obloze vidět příliš dlouho, bude v tom nějaká kulišárna. A tak vznikly chemtrails, teorie o chemických látkách vypouštěných z letadel.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 47
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 922x