Národní naivita
Nechci nevidět řadu problémů, které EU provázejí v posledních letech. Dokonce se ztotožňuji s varovnými hlasy o tom, že se EU ubírá poněkud špatným směrem. Jenže představa o malé, demokratické, ne příliš ekonomicky silné, ale izolované zemi uprostřed Evropy je tak nerealistickou, že nechápu, jak je možné nositele této myšlenky nazývat eurorealisty.
Evropa jako mnohonárodnostní kontinent byla vždy místem konfliktů nejrůznějších zájmů, které se často řešily zbraněmi. Vytvářely se zde různé pakty proti jiným paktům, ale ani ty nezajistily mírovou stabilitu; v některých dobách byly snad pro Evropu výhodné, mnohdy však umožňovaly vznik těch nejstrašnějších válek.
Evropské společenství, z něhož vzešla EU, je něco jiného. Snaha soustředit zde téměř všechny země nejprve západní a pak celé Evropy způsobila, že tyto země své konflikty řeší u stolu a hledají společné jmenovatele, které jsou schopny navzájem akceptovat. Že některé kompromisy nejsou snadné a někdy mohou přinášet poněkud stupidní řešení je faktem, ale zároveň i daní za stabilitu.
V době krize nastávají příhodné podmínky pro vývoj nebezpečných vztahů na mezinárodní úrovni. Je zde šance pro různé charismatické psychopaty, kteří umějí zaujmout a říkat to, co lid rád slyší. Je v takové situaci snadné hledat viníka společenských problémů v menšinách uvnitř státu, nebo v jiných zemích (dnes je takovým kandidátem například Řecko, ale našli by se i jiní). A právě taková napjatá doba, obtížná pro každého člena unie, je zásadní zkouškou smysluplnosti Evropské unie. Jestli je tato organizace natolik silná a solidární, že dokáže zabránit nebezpečným jevům, nebo je alespoň izolovat a neumožnit jejich šíření.
Evropa až na několik málo lokálních (byť těžkých) konfliktů prožívá nejdelší období míru ve své historii. Pro jeho délku jsme již tuto skutečnost začali považovat za samozřejmost, což je však velkou chybou. Zabránit konfliktu totiž mnohdy vyžaduje více úsilí a prozíravosti, než jej vyvolat. V období růstu nebo boření starých zdí a pohraničních zátaras jistě panovala v Evropě všeobecně přátelská nálada. V dnešním období krize, která sice postihuje většinu občanů Evropy mnohem méně závažně než hospodářská krize v třicátých letech minulého století, je zachování stability v Evropě velkou výzvou pro politiku, bohužel často příliš zahleděnou do sebe a prosazující zájmy různých skrytých skupin.
Závěrem se vrátím k představě suverénní České republiky. Tato země pro svou velikost nikdy příliš velkou suverenitou neoplývala, její existence a rozvoj byl a je do značné míry závislý na vztazích s okolními zeměmi. Ani v období první republiky jsme na tom nebyli o mnoho lépe. Nejprve jsme si svou suverenitu museli vybojovat (když nám byla upírána Maďary, Němci a částečně též Poláky), abychom o ni ve třicátých letech vlivem hrozby Německa i místních Němců postupně přicházeli. Jak se ukázalo, nijak nepomohlo pochybné spojenectví v rámci Malé dohody (Československo, Rumunsko a Jugoslávie), ani spojenecká smlouva s Francií (a odvozeně i s Velkou Británií). Dá se říci, že ve třicátých letech byla naše suverenita pouze zbožnou naivní představou, na hony vzdálenou realitě.
Od okupace až do roku 1989 nelze již o žádné suverenitě hovořit. Nejprve jsme patřili k hitlerovskému Německu, abychom ještě během války byli "přiděleni" pod nadvládu Sovětského svazu jako budoucí válečná kořist.
Je proto lépe vnímat realitu i v historických souvislostech a dokázat něco ze své svobody ukrojit jako daň za mimořádnou stabilitu, ve které se dosud ještě Evropa a tedy i my nacházíme. Je lépe zaujímat vůči Evropě konstruktivní postoj a namísto hlasité kritiky (byť mnohdy oprávněné), nejistého přešlapování na místě a uvažování v rozsahu vlastního dvorku aktivně hledat řešení a pracovat pro společné dobro. Z dlouhodobého hlediska se nám to může vyplatit.
Originál článku na http://deomnibus.blogspot.com/2012/02/narodni-naivita.html
Ondřej Kolář
Smečky
Byly jednou dvě smečky nespecifikovaného živočišného druhu. Ta jedna žila v hojnosti a stabilitě. Ta druhá byla napůl rozvrácená a hladová.
Ondřej Kolář
Lidé, bojme se!
Ne uprchlíků, ne Ruska, ne Ukrajiny, ne USA, ne EU, ne sucha či povodní. Ne levice, ne pravice, ne inflace, ne nezaměstnanosti. Bojme se především sami sebe.
Ondřej Kolář
Islám je zástupný problém
Je to skutečně islám, co nás nejvíc ohrožuje? Podíváme-li se do historie, během níž islám existoval v našem sousedství, zjistíme, že to především byly "naše" války či ideologie, které nás nejvíce drtily.
Ondřej Kolář
Dynamický Zeman
Miloš Zeman je přední politik této země. Jako málokterý jiný se zapsal a ještě jistě zapíše do paměti mnohých.
Ondřej Kolář
Imigrace
Namísto nářků nad imigrací, namísto velmi krátkozrakých návrhů na řešení se raději snažme pochopit problém v širším kontextu.
Ondřej Kolář
Peroutka versus Zeman
Zkusme si porovnat tyto dvě osobnosti: Miloš Zeman a Ferdinand Peroutka
Ondřej Kolář
Vítězný únor Josefa Toufara
Je to právě jméno Josefa Toufara, které přes všechnu zrůdnost může dát 25. únoru punc vítězství. Byť z něj může mrazit v zádech. Vítězství osobní statečnosti a pravdivosti nad lží a terorem. Vítězství o to cennější, že cílem celé Toufarovy kalvárie měl být pravý opak - dehonestace a zapomnění.
Ondřej Kolář
Islámský stát jako podobenství
Zkusme se na fenomén, se kterým jsme konfrontováni dnes a denně, podívat trochu jinýma očima. Jako na symptom, který nám může evokovat naše vlastní selhání, respektive selhání naší kultury.
Ondřej Kolář
Chronická otázka "Bylo za socialismu lépe?"
Připadá mi, jako by stále větší počet lidí potřeboval srovnávat minulost a současnost. Proč ne. Pak mi ale dovolte též položit otázku: Proč člen deseti procent ekonomicky nejvyspěleší populace světa srovnává minulost a současnost pouze podle ekonomického hlediska?
Ondřej Kolář
Ztratil se Kim
Již několik týdnů svět marně očekává, kdy se na veřejnosti objeví nejmoudřejší, nejmocnější, nejkrásnější, nejpovolanější z povolaných, nejpokrokovější z pokrokových, nejproletářštější z proletářů, velký vůdce, velký soudruh Kim Čong Un.
Ondřej Kolář
Skutečná příčina smrti Ivety Bartošové
Aneb zajímavá fakta, o nichž se nikdy nepsalo, ale psát by se mělo... -------------------------------------
Ondřej Kolář
Stop církevním restitucím z vůle lidu!
Tisíce článků, miliony diskusních příspěvků. Ostré výpady, urážky, nesmiřitelné postoje. Lži a obviňování ze lží. Nenávist jedněch vůči druhým. Pohrdání, zloba, závist. Již několik posledních let. Toť jest ovocem realizace církevních restitucí v České republice.
Ondřej Kolář
Duka Verešovi, Streitovi a dalším
Pozdě, ale přece. Tak by se dalo charakterizovat prohlášení pražského arcibiskupa, kardinála Dominika Duky, které včera zveřejnil na svém webu.
Ondřej Kolář
Krátké zamyšlení nad církevními restitucemi
K čemu je církvím majetek, když Ježíš kázal proti jeho hromadění? Proč zrovna v době krize bychom měli takto nehorázně obdarovávat církve?
Ondřej Kolář
Upřímná modlitba
Pane Bože dej, abych se už konečně měl lépe! Vždyť přece já, který v Tebe věřím a chodím pravidelně do kostela, modlím se denně růženec a sleduji křesťanské pořady, si jistě zasloužím lepší dům, větší auto a vyšší plat!
Ondřej Kolář
Duch nad propastí
Smršť článků na téma církevních restitucí, která zaplavila blog na idnes, lze ve velké většině charakterizovat slovy: Piš zostra to, co lidé chtějí slyšet, a bude ti karmováno. Že překrucuješ pravdu? Že si upravuješ historii k obrazu svému? Koho to zajímá? Účel světí prostředky.
Ondřej Kolář
+ VH
Pro mne je Václav Havel vzorovým příkladem člověka, který se nebál říkat pravdu a řídit se vlastním svědomím, aniž by se omezoval otázkami, jak budou reagovat ostatní. Měl dar mluvit a uvažovat filosofickým i uměleckým jazykem, měl dar oslovovat přemýšlivé lidi po celém světě. Jistě se také mýlil, ale byl schopen si své omyly připustit, neustále sám o sobě pochyboval. Shodou okolností se díky svým postojům stal bez vlastní iniciativy nejprve vězněm, pak prezidentem a nakonec mnohými opovrhovaným starcem. Pořád to byl ale stejný Václav Havel, jenž se sám sobě nezpronevěřil, jenž se stále choval jako obyčejný, čestný, vstřícný a slušný člověk. Proto měl můj respekt i ve chvílích, kdy jsem s jeho názory nesouhlasil.
Ondřej Kolář
Výměna
Telefonní rozhovor. ----------------------------------------------------------------------------------------
Ondřej Kolář
Jak zrušit konec světa
Nastane 21. 12. 2012 konec světa, jak to někteří vyvozují z interpretací mayského kalendáře? Nabízím recept jak mu zabránit.
Ondřej Kolář
Chemtrails - nevyvratitelná ptákovina
Letecká doprava houstne a kondenzační stopy po letadlech nám zaplňují oblohu. A tak kohosi napadlo, že by ty čáry za letadly nemusely být kondenzačními stopami, protože ty přece musí zmizet, ale když jsou čáry na obloze vidět příliš dlouho, bude v tom nějaká kulišárna. A tak vznikly chemtrails, teorie o chemických látkách vypouštěných z letadel.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 47
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 922x